Příběh: Odstavení kojení s vůněmi

Tereza Krčmářová29.8. 201702923x

Psal se pátek 21.04.2017. Byla jsem s Juráškem doma a kojila jsem v pravidelném intervalu 20 minut, 10 minut pauza. A znova. A pořád. Stále dokola. Zkrátka, na požádání, jak tomu vždy u nás bylo.

Když se blížil můj odchod do HABIBI, byla jsem dost unavená, vnímala jsem ohromnou chuť na sladké hřešení – mé oblíbené Salko, já vím, fuj :), a v hlavě mi začaly naskakovat myšlenky. Opravdu mi to takto vyhovuje? Chci to tak? „Neždíme mě to“?

Síla rozhodnutí

Výjimečně jsem zůstala v HABIBI déle, ztulila jsem se do svého pohodlného křesla a přemýšlela jsem. V klidu, v tichu, bez tlaku z vnějšího okolí a očekávání druhých lidí. Došla jsem k závěru, že už kojit nechci. Bylo to nádherné období, ale je čas posunout sebe i svého syna dál, otevřít další bránu našich životů…

Vzpomnněla jsem si na názor své milované Ingeborg Stadelmnann – ideální je samoodstav, jinak o kojení rozhoduje matka. Kdysi jsem snila o samoodstavu Juráška. Ale budu upřímná – jsem přesvědčená, že pokud bych kojení nechala čistě na svém synovi, kojila bych ho ještě v klasické školce, a takto daleko jsem to dotáhnout nechtěla. Cítila jsem, že už nemám síly. Cítila jsem, že na mne přišla zrovna ta chvíle, kdy přišlo rozhodnutí.

Ok, to hlavní bychom měli – rozhodnutí. Ale jak ho převést do praxe, že?

Pokud mne znáte (osobně nebo alespoň určitý čas virtuálně) jistě jste postřehli, že je mi sympatické kontaktní a respektující rodičovství. Můj syn je nošené dítě (kočárek jsme měli pouze v šestinedělí, pak „šel z domu“). Kojen byl na požádání (žádné nesmyslné kojení co 2 nebo nedejbože 3 hodiny). Od narození spíme spolu v posteli a mazlíme se. Nikdy jsem nenechala Juráška „vyřvat“ , a že mi dal hodně příležitostí :-). Jeho pláč vnímáním jako volání, nikoliv vydírání. Nevěřím tomu, že existuje zlobivé dítě, za to jsem přesvědčena, že dítě volá po pozornosti, bezpečí a Lásce bez podmínek. Nedokážu si představit, že bych svého syna uhodila nebo mu dala pořádně na prdel. Jako proč? Abych si já ulevila? Aby poslouchal ze strachu, ne z vlastní vůle a sebedůvěry. Děkuji, nechci. Svému dítěti věřím.

Jak to jen říct?

Věděla jsem, že kojení nedokážu ukončit ze dne na den, že potřebujeme s Juráškem ještě trochu času. Přesně za 14 dní od mého rozhodnutí jsem měla odjet do Prahy lektorovat kurz Aromaterapie v péči o duši pro Asociaci českých aromaterapeutů („AČA“). To byla ideální příležitost – nebýt na očích, nebýt cítit po mléčku.

S Juráškem jsem si v sobotu 22.04.2017 (mazec, jak si to pamatuji) udělali naši oblíbenou komunikační chvilku a řekla jsem mu svůj záměr. Na rovinu, bez lhaní, bez oklik a vymlouvání. Stejně jako věřím, že z Juráška vyroste prima chlap, věřila jsem, že odstavení od kojení zvládneme. Poděkovala jsem, že je to krásné, že jsem moc vděčná za 28 měsíců trvající kojení podle našich potřeb, ale že už to nedávám, už nemám takovou radost a jsem unavená. Seděl, vypadal docela smutně, zaznakoval, že bude plakat. Uznala jsem, že plakat samozřejmě může. Vždyť já budu plakat taky.

Přišlo mi důležité řict Jurimu jednu zásadní věc: „Kromě Tvého sání z prsu se nic nezmění. Nic. Budeme se pořád mazlit, tulit, masírovat, spát spolu, bavit se. Pořád Tě budu milovat takového, jaký jsi. Jen to mlíčko nebude.“ Páni, ta úleva byla v prostoru doslova hmatatelná. Na tváři úsměv, v očích jiskry a z pusy vylétlo: „Mami jo, mňam ne.„

V ten momemt jsem věděla, že máme na půl vyhráno. Teď zvládnout odjezd a vydržet.

Pomohla nám Praha

Za 14 dní přišel den mého odjezdu za pracovními povinnostmi do hlavního města. Přiznám Vám 2 věci – bylo pro mne ohromně těžké nasednout do vlaku a odjet; na druhou stranu jsem se těšila na relax a vypnutí mateřských povinností. Přepnula jsem dobrovolně a ráda do offline režimu.

Naše poslední kojení proběhlo cestou na nádraží v autě. Jurášek usnul.

Prso pustil v 11.59 h, doslova za minutu dvanáct. Jak trefné.

Přes mé obavy (za to s hojnou podporou Krizové esence od Dr. Bacha) jsem odjížděla docela v klidu. 🙂 Jurášek klidně spal, neplakal. Muž se těšil na jejich pánskou jízdu a hlavou se – pro změnu – jemu jistě začalo honit, co všechno „musí“ zvládnout a jestli to zvládnu já. Zvládnu, musím. Na nabídku kurzu jsem kývla já, nikdo mne nenutil, kojení jsem rozhodla také já.
Ve vlaku jsem se cítila prázdná, poloviční, neúplná. V Praze jsem o pocit vlastní neúplnosti rychle přišla, v tom chaosu, zmatku a neskutečné kupě lidí nebyl na myšlenky čas 🙂 Na „hlaváku“ jsem si koupila knížku AHA! rodičovství, za kterou jsem moc vděčná, protože mi v mnoha věcech otevřela oči, navedla na cestu, po které se mi kráčí s mnohem větší lehkostí, a pomohla mi naladit se na Juráška. Prostory Insitutu aromaterapie jsem měla celé pro sebe. Udělala jsem si „indi vindi holčičí večer“ s knížkou v ruce, dobrým jídlem, mátovým čajem a sem tam se mi hlavou mihla myšlenka, jestli naši hokejoví borci dokážou porazit ve svém prvním zápase letošního MS v hokeji Kanadu.

První noc pro mne byla vyčkávající, co bude. Od 8 měsíců věku Juráška jsem ho kojila jen z levého prsa, protože pravé od 3,5 měsíců soustavně odmítal. Nebudu nutit, sama to nesnáším. Kojila jsem na požádání a dalo se tedy čekat, že se prso „nalije“ a budu muset řešit. Navíc, půjčenou odsávačku jsem samozřejmě zapomněla doma. Jak jinak, že? 🙂

Jak jsem si poradila s nesouměrností 🙂

Není nad to, když se jednoho krásného slunečného rána probudíte s jedním prsem v obvyklé velikosti a měkkosti, za to druhé vypadá, jako by ho někdo napumpoval silikonem a vzhledem k červeným flíčkům tak trochu“zliskal“. Byla to síla. Věděla jsem, že musím vytáhnout své zásoby:

Bachovy esence: na doporučení mé milované přítelkyně Xenie Bodorík Pilíkové jsem si sebou vezla 2 kousky Bachových esencí – Rescue Remedy (krizovky) a Red Chestnut při odloučení od milovaných a strachu o ně. První momenty v Praze a sobotu dopoledne jsem na těchto kapkách doslova fičela. Ta úleva, ááách.
Palmarosu: miluji éterický olej z růžové palmy neboli palmarosy (Cymbopogon martinii). Má jemnou, květinovou vůní s akcentem trávy, v kompozici je jemný, nevtíravý. Harmonizuje psychiku, stabilizuje celkový stav člověka a hlavně pro mně v tu danou chvíli – pomáhá snášet odloučení od milovaných osob. Palmarosu jsem měla ve velkém balení (zn. Florihana) a čichala jsem, čichala a čichala. Pořád. Když jsem si připadala jako závislá, přidala jsem 4 kapky do 10 ml roll-onu, ve kterém jsem měla vytvořenou směs jojobového oleje s esencí neroli (pomerančového květu), který mi darovala v objendnávce Katka Kloudová z Aroma – ateliéru. Tato kompozice pro mne byla zdrojem útěchy, bezpečí, klidu a povznesení.

Mátový a šalvějový čaj: pokud máte za lubem ukončit kojení, čaj ze šalvěje lékařské a máty peprné nesmí chybět. Já jsem čaje střídala a během dne popíjela čistou vodu. Čaj z máty jsem pila dopoledne – máta pozvbuzuje, a já se chtěla na můj druhý lektorský den pořádně vyspat :-), šalvěj jsem si dopřávala od odpoledne do večera. Nijak jsem to nepřeháněla. U dodržování pitného režimu jsem byla v Praze „na štíru“, protože ke snížení tvorby mléka bych přispěla snížením pitného režimu na osobní „minimum“, což jsem si ale nemohla dovolit vzhledem k tomu, že jsem učila. Nechtěla jsem riskovat bolesti hlavy od stálého mluvení, vedení skupiny o 14 (báječných) lidech a pobytu v mlžném oparu éterických olejů. Holt jsem se v tomto musela smířit s tím, že pitný režim nebude zdrojem mého úspěchu za snahou ulevit napjatému prsu.

Kompozice „Jurášek MM“: doma jsem si namíchala krásnou, voňavou a léčivou aroma kompozici. Skládala se z 3 kapek éterického oleje z růže damašské, 2 kapek geránia růžového bourbon a 1 kapky mandarinky. Mandarinku a geránium mám úzce spojenou s Juráškem – je to vůně našeho těhotenství, měli jsme ji v synergické směsi na porodním sále v elektrické aromalampě a po porodu jsem ke směsi často čichala pro povznesení nálady, radost, a harmonizaci hormonů i psychiky. Růže nesmí chybět všude tam, kde se pracuje na tématu Ženství, odloučení, sebe-lásky, sebe-vědomí a víry v sebe i ostatní. Růže stahuje horkost, léčí zánět.

U odstavování kojení platí logické pravidlo – co jste dělali pro podporu laktace, nyní děláte opačně:

laktaci podporují teplé a semínkové éterické oleje (a čaje) – jasmín, fenykl, anýz, kmín ad., stahují jí oleje chladné povahy a/nebo výrazně působící na ženský hormonální systém – šalvěj lékařská, máta peprná, cypřiš, růže, bazalka ad.,
kojení podpoříte udržování prsou v teple, bez průvanu, MM spustíte teplou sprchou a pitím teplých a sladkých nápojů; naopak k omezení MM přispívá studená sprcha, obklady a studené nápoje
kojení funguje na pricnipu nabídka – poptávka. Je to jednoduché – dítě se přisaje (nebo odsávačka :)) a tělo dostává signál „tvoř MM, je to potřeba“. Pokud k přisátí – poptávce nedochází, omezuje se tvorba MM – nabídka, až se zcela zastaví. Největší MM tělo vstřebává po 4 dnech. Je ale nutné počítat s tím, že MM v těle ženy zůstává delší dobu – většinou v řádu minimálně 6ti měsíců.

Vysílání SOS

V praxi to u mě vypadalo takto – během kurzu jsems se snažila lektorovat seč mi síly a znalosti stačily a pokud možno, co nejméně – a hlavně nenápadně – jsem si sahala na oblast prsou a kontrolovala jejich stav 🙂 S přibývajícím časem bylo hůř. Tělo tvořilo, stále čekalo na poptávku. V sobotu večer už jsem měla vážn

ě dost a velmi jsem ocenila skutečnost, že i druhou noc jsem na Institutu sama.

Chudák žena, která by tam se mnou chtěla přenocovat. Musela by snést pohled na ženu kyprých tvarů, hekající, pochodující pouze v kalhotkách a s jedním prsem namazaným tvarohovým obkladem s éterickým oleji z cypřiše a šalvěje lékařské. Směr studená sprcha – obklad – sprcha – obklad. Nic moc, co?

Já vím, asi se teď u PC usmíváte. Pokud ano, jsem ráda, dokážu Vás zaujmout 🙂 Vězte, že mě do smíchu nebylo. A protože už bylo opravdu ouvej, žhavila jsem dráty a vysílala SOS k ženě, která je mi vždy oporou a velmi ji za to vděčím a děkuji. Hádejte, kdo to byl? Můžete jednou 🙂 Bingo – Xenuška! Víte, už jsem o ní nejednou psala a nemůžu si to odpustit ani nyní. Ta žena má své práce, radostí i strastí dost. Přesto, když napíšu, ozve se. A vždy z toho vyjde ujistění, že „všechno je v cajku“, což mě samotné moc pomáhá a léčí.

Moc mi pomohlo, že Xenie tady pro mě byla. Sdílela jsem s ní svůj stesk po Juráškovi. Virtuálně jsem si chodila pro radu, jak si ulevit, jak uvolnit to místy nesnitelné napětí v prsu. Ptala jsem se, kdy to skončí, když přijdu o mlíčko. Odmítla mi sdělit název homoepatik pro zástavu laktace. Zastává názor, že homeopatie se podává, až když má tělo problém – a já ho neměla, reakce mého těla byly přirozené. To odmítnutí bylo důležité. Pro mě to znamenalo, že mi důvěřuje. Věděla, že to s Jurim zvládneme. Byla tady, podržela mě, byť sama celý den učila a musela být večer „hotová“. Upřímně – poklona a klobouček. Je skvělé vědět, že máte podporu, někoho, kdo Vám fandí a myslí na Vás.

Návrat domů

..Zase lítám 🙂 Tak, zpátky. V neděli moje bolesti (a to vydržím hodně, bolest je u mě už opravdu bolest) gradovaly. Bolelo mě prso, bolel mě hrudník od obinadla, bolely mě bedra od toho stálého sezení, od odpoledne jsem cítila horkost a bolela mě hlava. Bála jsem se zánětu. Před sebou 3 hodinová cesta se sezením na zadku.

Vnitřne jsem cítila, že mi pomůže, až se vrátím domů. A opravdu – moc se mi ulevilo, když jsem přijela vlakem Leo Expres do Studénky a ten můj malý velký klučina, moje životní Láska, „můj“ Jurášek, mi hopsl do náruče věděla jsem, že to dám.

U auta se mi schoulil do náruče a slovy „Mami, mňam“ si vyžadoval prso. Měla jsem v sobě Bachovky a přesvědčení, že takové bolestivé nalití prsu už nikdy nechci zažít. Byla jsem pevná jako skála, přitom jsem byla otevřená a vědomá, že přichází důležiý okamžik….

Řekla jsem Juráškovi, že se omlouvám, ale prso už mu dát nechci. Byli jsme bez sebe 2 dlouhé noci, prso se nalilo a bolí. Vím, že je to pro něj těžké, uznávám. Zvládneme to. Jsme silní. A budeme se milovat pořád dál, i bez mlíčka. Začal plakat. V očích neměl otazník, spíš vědomí, že to myslím vážně. Teď. Teď byl tomu vystaven. Teď tomu čelil. Při mé větě, že může plakat, ať pláče, uleví se a ujištění, že jsem tady s ním, se schoulil ještě více. Trvalo to 10, 15 minut? Nevím, nevnímala jsem. Nebylo to důležié. Nic nebylo důležitá než Jurášek, já a naše spojení, naše naladění na sebe.

Pak projel nákladní vlak a rozrazil jeho pozornost. Chvíli jsme koukali na nádraží, pak nasedli do auta. Vyžádal si kapičky – Bachovy krizovky. Pár vteřin po podání se začal mazlit a pusinkoval mě.

A víte, co bylo nejvíc? Po příjezdu domů, tohle:

Chtěl, abych si lehla na jeho kobereček a svlékla se. Chtěl vidět prsa. Hrklo ve mě, ale s důvěrou jsem sundala obinadlo. Uviděl nalité, rudé prso s hrudkami mléčka. „Mami, auvajs.“ „Hm, Jurášku, bolí to, pěkně to vnímáš.“ Pofoukal, pohladil, zaznakoval, že chce olej. Podala jsem mu ho. Sám mi 30 minut masíroval prso, na které se tolik těšil, které tolik miloval, 28 měsíců mu bylo zdrojem životních potřeb – uspokojovalo hlad, žízeň, potřebu kontaku, Lásky, péče, pozornosti, léčilo bolístky. Masáž sám ukončil, pohladil mi prso, políbil bradavku, políbil mi rty a zaznakoval „MÁM TĚ RÁD.“

Kdyby mi tohle někdo vyprávěl, nevím, jestli bych věřila. Zní to jako pohádka, někomu jako sci-fi. Mě s Juráškem to zní jako férové jednání z obou stran. Odstavili jsme po nádherných více než 2 letech kojení na požádání, ve dne v noci, v dobrém i zlém. Odstavili jsme spolu, bez lhaní, bez manipulace, s respektem vůči sobě i druhému.

S Láskou děkuji svému synovi Juráškovi. Je to dar. Je to Láska. Děkuji také svému muži i své přítelkyni Xenušce Bodorík Pilíkové za podporu, pochopení a péči 🙂

Tereza*

Tereza Krčmářová

Jsem milovnice vůní a emocí - ukazuji cestu, jak se díky aromaterapii dostat do vlastního středu. Přidáte se?

Tereza Krčmářová

Máma alchymistka

Jsem máma tří úžasných dětí (Jiřík má 7 let, Martínek rok a půl, Eliška 6 měsíců), a protože je to někdy hustej frkot, provázím ostatní maminky na mateřské světem vůní a všímavosti tak, aby se z toho všeho nezbláznily :-) Učím to, co žiju. Žiju to, co učím. Skrze sebe léčím Tebe. Vím toho taky hodně o "nejsem dost dobrá, nemám na to, nezasloužím si a musím držet a jít s davem" - a hlavně, umím to moc hezky odnaučit - jednoduchou, ale funkční cestou pro Tebe i pro mě. Přidej se! S láskou, Tereza

alcyhmistka@terezakrcmarova.cz

Podobné články