Trochu klidnější, ne takový ukřičený vztekloun, třeba jako kamarádky holčička. Trochu odvážnější, třeba jako sousedky chlapeček, který se vždycky všude rychle otrká a s každým je hned kamarád, ne jako ten tvůj mamánek. Trochu menší bordelář, aspoň jako jeho ségra, která si po sobě aspoň sem tam uklidí…
Ruku na srdce, která z nás by si to občas nepřála. Já si to občas řeknu taky, hlavně když má Marťa, prostřední syn, jedenáctou vztekací scénu, a to je teprve odpoledne nebo když Juriho ponožky a trenky zase najdu zašité pod gaučem.
Jsme v tom společně.
Bohužel – srovnávání je tak trochu jedovatá medicínka, kterou dítěti nechtíc kapeme po lžičkách, když ho takhle porovnáváme s druhými a přejeme si, většinou jenom pro jeho dobro, aby bylo jiné.
Když dítě neustále slyší, že by mělo být jako někdo jiný, snadno nabyde dojmu, že druhé děti jsou lepší a může začít věřit, že není dost dobré takové, jaké je. Dítěti se začne honit v hlavě negativní vnitřní monolog „když nebudu tak křičet, budou mě mít radši nebo musím se víc snažit, třeba mě konečně pochválí, hlavně hezky poslouchat, jako mámina hodná holčička.“ Tenhle monolog vnitřní na dítě tlak, ve kterém je pro dítě těžké, aby přijímalo sebe sama. Míra sebedůvěry („svět je bezpečné místo, jsem milována a přijímána, můžu být sama sebou“) výrazně klesá. Například dítě, které je opakovaně porovnáváno s klidnějším sourozencem, může mít pocit, že jeho vlastní živost a energie nejsou vítané nebo oceňované. Tento pocit méněcennosti může vést k úzkosti, stresu a dokonce k depresím. Dítě, které si nevěří, je také méně ochotné zkoušet nové věci a může se bát neúspěchu, což může omezit jeho osobní a akademický růst.
Srovnávání může vést k tomu, že dítě začne vnímat ostatní jako konkurenci spíše než jako kamarády nebo parťáky. Tato nezdravá soutěživost může narušit dětskou schopnost spolupracovat a podporovat ostatní. Například dítě, které je neustále porovnáváno s úspěšnějším spolužákem, může začít cítit žárlivost, která se snadno zvrhne v to, že dítě není schopné ocenit úspěchy druhých. Co za tím je? Ponížení, pocit ohrožený a vtíravý mindset „druzí jsou lepší, než já – musím se moooc snažit, abych se jim aspoň trochu vyrovnal/a.
Sebehodnota jednou větou? „Nejsem dost dobrá“ nebo „Jsem v pořádku taková, jaká jsem.“ Je to v nás, uvnitř, sebehodnota se nedá nakukat, protože jednoduše nepřichází zvenku. Vždy vychází z našeho nitra. A důstojná sebehodnota, kdy i přes nezdary, chyby a životní pády dítě ví „jsem ok, i když“ se rodí v dětství – ve vztahu s rodiči, s dětmi a učitelkami ve školce, škole a krapet později ve vztazích. Když je dítě srovnáváno, kdekoliv v tomto prostředí, snadno to s jeho sebehodnotou zamává směřem dolů.
Například dítě, které je často kritizováno za nepořádek v pokoji ve srovnání se sourozencem, který je pořádný, si snadno vytvoří v mysli vzorec „jsem bordelář, jsem neschopný.“ Kvalitní vztahy, úspěchy při studiu i v práci nebo dosahování cílů, i přes překážky, se pak dosahuje dítěti velmi těžko.
Společné dýchání
Vyhraď si večer 5 minut na jednoduchou dechovou techniku, která podpoří všímavost – k sobě, k dítěti, k tomu, jak se oba cítíte (spolu i každý zvlášť). Sedni si s dítětem naproti sobě, chytněte se za ruce, koukněte si do očí a pomalu, jemně se nadechujte do bříška. Pomalejší nádech nosem, pomalejší výdech pusou. Všímejte si na to, jestli dokážete dýchat spolu, synchronně. Představujte si spolu, jak skrze nádech vchází do vašich těl pochopení, laskavost, klid, radost, konečně i ta lehkost. A s výdechem zase nechte odejít z těla všechen ten tlak, křik, nedorozumění, co se mezi vámi vyskytuje.
Společné dýchání nejen posílí váš vztah, ale také vytvoří prostor pro otevřenou komunikaci a vzájemné porozumění.
Když se bavíme o negativních dopadech srovnávání dítěte, vždycky narazíme na životní postoj „nejsem dost“ (dobrá, chytrá, úspěšná, hubená, atd.) Přesně tomuto tématu se věnuji v modulu 3 online kurzu Sebejistá máma, kde Tě naučím vydat se do svého vlastního dětství pro odpovědi, od kterých se potom odpíchneš, abys tuhle tíživou kouli u nohy „nejsem dost“ dokázala přetavit v neochvějný postoj „taková, jaká jsem, jsem v pořádku, a taková mám být.“ Klikni sem a provedu tě.