„Co si o sobě myslíš?“ je hodně neoblíbená věta. Proč asi? Často jsme ji slýchávaly, když jsme byly malé holčičky a upřímně – ne v dobrém smyslu. Často za těmi slovy, které k nám pronášeli rodiče, učitelky a kamarádky, byla schovaná kritika a potřeba nás dostat na nižší úroveň, která budu pohodlná společnosti (ale ne nám).
To, co nám druzí lidé říkali v tom nejútlejším věku, výrazně ovlivňuje náš život. Utváříme si tak sebevědomí (vím, kdo jsem a čím jsem prošla), míru sebehodnoty (jsem dost nebo nejsem dost) a učíme se důvěrovat ve své schopnosti (je to nepříjemné, ale zvládnu to). Jenže pokud nosíme v hlavě negativní vnitřní monolog = „nejsem dost dobrá, nezvládám to, neumím se vůbec ovládat, jsem hrozná matka…,“ pak ve svém životě zažíváme stále dokola nepříjemné zkušenosti, které nás frustrují.
Každá máma, která se snaží být skvělou mámou, co si mateřství fakt užívá, ale místo toho si připadá jako křeček v kolečku a večer padá s pocitem „jsem nemožná, to je děs“ do postele, moc dobře zná tento pocit zmaru.
Pojďme si narovinu říct, kde se vzalo jedno z nejsilnějších podvědomých přesvědčení „nejsem dost dobrá máma.„
Jasně že v dětství. Ve všech tě situacích, kdy to naši sice nemysleli zle, ale přesto nám ublížili. Slovem, trestem, zákazem nebo i tím, že nám chyběla slova podpory a přijetí (i když jsme zrovna byly nesnesitelné).
Dej to sem, trvá Ti to!
Než to svěřit Tobě, raději si to udělám sama!
Ty jsi dostala trojku? Jak je to možné?
Mě nezajímají cizí děti, mě zajímáš Ty!
Podívej se na Aničku, jak má hezký obrázek. Tobě se to moc nepovedlo.
Co z Tebe bude???
Ty jsi taková….!!!
Mohla bych s tímto výčtem pokračovat dál, ale myslím, že představu o hláškách, které v nás vzbudily nastavení, že “nejsem dost” máte dost přesnou.
Všude. Úplně.
Děti vaše vnitřní nastavení cítí, protože jsou její přirozenou součástí. Doslova se jich dotýká. A tak si neberou servítky a hezky vám jej vrací nazpět. Tím vám poskytují fantastickou příležitost k osobnímu růstu.
Partner ti “nejsem dost” také vrací – například tím, že mu něco říkáš a on tě vůbec nevnímá, nebo na přivrtání poličky čekáš půl roku, dělá si z tebe legraci nebo komentuje to, že zase saháš po sladkém jídle, když jsi unavená.
Takže se pak cítíš smutná, zklamaná, naštvaná, nenaplněná. Ne kvůli dětem. Ne kvůli partnerovi. Ale kvůli sobě. Protože to vnitřní zranění je v tobě a partner i děti ti to hezky „zrcadlí.“ Je to nepříjemné, bolí to, ale taky je to krásná příležitost ke tvému růstu (a ten může být mnohem pohodovější, než si myslíš).
Přepsat a začít žít nově – nemyslím tím vykašlat se na rodinu, partnera a děti. Ale vybudovat si nový, autentický vztah k sobě – kde víš, že mít se ráda, přijímat své slabosti, pozvedat své silné stránky a dovolit si být sama sebou, to potřebuje jít ven od Tebe. Cesta vede přes tělo do podvědomí a odtud zase zpátky ven. A vůně tě v tom dokážou podpořit. V online kurzu Sebejistá máma, konkrétně ve třetím modulu, tě celým procesem provedu – čekají na tebe vzdělávací, snadno stravitelná videa a hlavně praktické techniky (včetně meditace pro přepis podvědomí) tak, aby pro tebe bylo jednoduché žít „jsem dost taková, jaká jsem, už teď a tady.“ Ne jako „kec“ spirituálního rozvoje, ale jako tvoje nová vnitřní pravda, lifestyle. Přidej se do Sebejisté mámy a začni svou cestu k životní spokojenosti.
S láskou,
Tereza | máma alchymistka